Velikonoční nadělení

Původně jsem chtěla psát nadílka, ale poté, co jsem ráno pohlédla z kuchyňského okna na budku hlavního uzávěru plynu, nemůžu být tak eufemistická.

Kuřata na sněhu

Tak jsme s maminkou aktualizovaly velikonočně jarní výzdobu:

Rohádka

Možná si vzpomenete, jak jsem si tu stěžovala na matinky, kterým se nechtějí pohádky vymýšlet. No, ano, správně. Když jsem s nimi tehdy diskutovala, má neutišitelná a ústa nedržící fantazie po nich hodila několik nápadů. Včera to přišlo. V nestřežený okamžik, kdy jsem si nad škrcením rozbušek vesele prozpěvovala, ozvala se kolegyně, zda bych nějakou pohádku nevymyslela a nenapsala. Já v dobrém rozmaru jsem kývla, i když je to proti všem mým morálním přesvědčením, o výchově nemluvě. 

Možná jsem si myslela, že vytvořit pohádku je hračka. Ono, já ji u toho pásu měla vymyšlenou raz dva, ale než se dostala chudinka na papír, to byly hotové galeje. A ne, nejsem s ní úplně spokojená... on totiž Zubáček stejně špatně skončil. Jeník si zuby natolik zuřivě drhl, až Zubáčka roztřepil a na smetiště vyhodil. 

"Spoileeeers," said Doctor Who.

Oxymóron

Dřevo z prken

Setkání pruhů

bloudících v kruhu

oknem ven 

                sem

sten

.

Dnes v noci

...atakují mě rýmy.
snažím se uplavat
         (něco jako severská krymi)
snad příště

          ...až budu štrykovat.

Nejlepší dárek k narozeninám

Popovídat si

Neřku-li přímo podebatovat. To bych moc potřebovala. Nejen o nesmrtelnosti chrousta. Třeba o smrtelnosti. O stáří. O nemocech. O pesimismu. O tom, že z nás budou trosky toho, co teď nazýváme sebou. Že stárnutí milovaných je dvojnásob těžké. Hlavně pro mě, když mi mléko ještě teče po bradě, i když mi říkají, že vypadám starší. (Au, au, moje ego, moje ego.) Mám jen jednu radu, kašlete na vzdělání a literaturu, budete vypadat mladší.

Kdo příliš z davu intelektem ční, ten je dítko protekční.

Já to věděla

Že na dně hrnku s průduškovým čajem bude ležet poloutopený optimismus. Vedle něj se flákala energie a chuť do života.

Pod peřinou

Ano, přátelé, přesně tak trávím tyto požehnané únorové dny. Venku se střídá mráz se sněžením a oblevou a tady se střídá smrkání s kašlem. Nejen všemohoucí (omlouvám se za tolik duchovna, ale viděla jsem asi dvacet dílů Mashe najednou a otec Mulcahy se člověku dostane pod kůži) ví, že ten kašel je častější. Tímto vyjadřuji upřímnou soustrast všem, kdož se mnou za dlouhých nocí bděli, zatímco já se pokoušela vykašlat plíce. Byla jsem u lékaře a mohu říci jediné: 

Doktor léčí, příroda uzdravuje.